Z čeho jsme vycházeli při tvorbě RP a TŘP

                          „ H R A J E M E   S I   C E L Ý   R O K“

Hlavní témata :

-         celkem je vypracováno 10 hlavních témat

-         při tvorbě těchto témat jsme se inspirovali určitým časovým obdobím,

zvláštnostmi a okolnostmi,které nás obklopují a s kterými děti přicházejí denně

do styku

-         jednotlivá hlavní témata jsou vždy aktuální pro jeden měsíc

Podtémata :

-         každé jednotlivé hlavní téma je rozpracováno do 4 podtémat po dobu jednoho

měsíce

-         každé podtéma je rozpracováno do 5 oblastí :

1/  dítě a jeho tělo

2/  dítě a jeho psychika

3/  dítě a ten druhý

4/  dítě a společnost

5/  dítě a svět

-         každé podtéma se koncem týdne hodnotí v „Hodnotícím listu“,kde se věnuje

pozornost :

1/   co děti nejvíce zaujalo

2/   co se děti naučily

3/   co se povedlo,co ne a proč

4/   závěry pro další činnost

                         Čím jsme se inspirovali při tvorbě RP a TŘP

    Při tvorbě RP vycházela každá z nás z toho, že konečně můžeme s dětmi pracovat volně tak, jak samy uznáme za vhodné a jak to nám i našim dětem vyhovuje.Nutno je však mít stále na mysli dítě, u kterého respektujeme jeho osobnost a jeho zvláštnosti. K tomu nám pomáhá metoda individuálního přístupu ,která tkví v tom, že dětem ponecháme dostatek prostoru pro vlastní vyžití.

    Nezapomeňme ani na relaxaci ,která je u každého dítěte jiná – někdo potřebuje méně,jiný více odpočinku a i v tom bychom měli nechat dětem dostatek prostoru.

Tak se i děti učí ohleduplnosti k druhému a uznávání jeho potřeb. Chceme-li respektovat osobnost dítěte,musíme si uvědomit ,že pracujeme s jakýmkoliv dítětem (i hendikepovaným). Je nutno dítě nijak neomezovat a ponechat mu dostatek volnosti.

    Naše práce není přípravou na školu, i když děti vedeme tak, aby jejich znalosti  a schopnosti odpovídaly  jejich věku. Je nutné vytvořit  podmínky pro bezpečný pohyb dětí,aby  se mohly dostatečně vyvíjet po stránce fyzické a poskytnout jim tolik stimulů, aby se vyvíjely i po stránce psychické.

Všechny hračky,pomůcky i ostatní materiál by měl být dětem volně přístupný ,neboť jen tak děti vedeme k samostatnosti . Všechny činnosti zaměřujeme tak, aby se děti mohly samostatně obsluhovat.

    I když směřujeme k určitým cílům,nemohou být všechny naplněny,protože není možné,aby byla všechny děti stejné – stejně samostatné, chytré ,pohybově nadané. Nechceme urychlovat ani brzdit vývoj dětí,proto je v zájmu všech nutná diagnostika,abychom včas rozpoznaly určité poruchy a dle toho s dítětem pracovaly. Proto je nezbytná spolupráce s rodiči a poradnou pro děti.

    Úlohou školy je poskytovat dětem dostatek prostředků nezbytných k formování jejich osobnosti. A to je vlastně práce učitelky ,která se musí zbavit vnitřních defektů,které stojí v cestě k jejímu správnému přístupu k dětem. Je nutné naučit se vidět se očima ostatních a pracovat s dětmi tak, že se naučíme chápat jejich osobité zvláštnosti, vycházet z nich a nechovat se k nim jako člověk nadřízený,ale jako někdo,kdo podá pomocnou ruku,pochopí ho a za přispění tolerance k zvláštnostem dětské osobnosti rozvíjí jeho schopnosti směrem k němu samému!!!

To znamená, že rozvíjíme dítě v souladu s jeho schopnostmi a možnostmi, vytváříme dostatek podnětů k učení a radosti z něho, posilujeme sebevědomí dítěte a důvěru ve vlastní schopnosti , vytváříme prostředí pro vzájemné vztahy mezi dětmi,stimulujeme rozvoj řeči a seznamujeme děti se vším,co je pro jejich život důležité. Klademe důraz na aktivity dětí a musíme být stále připraveny pomoci těm,kteří naši pomoc potřebují. Snažíme se vytvářet prostředí pohody a radosti z prožitého dne.

    No a co to pro nás znamená????

Přizpůsobit se zvláštnostem každé věkové skupiny a využít příležitostí,které se nám naskytnou. Příkladem mohou být rozdílné nároky na odpočinek dětí. Starší děti již nechtějí spát ,a tak tento čas  vyžijeme v jejich prospěch k procvičování znalostí a dovedností, k individuálnímu přístupu  k jednotlivcům, k rozhovorům o škole i rodině, k práci s dětmi apod. Tak poznáme dítě blíže a budeme si s ním lépe rozumět,pochopíme jeho rozmary,nechuť k určité činnosti apod. Pro nás to znamená větší zatížení  a přemýšlení,co s dětmi dělat,aby nezlobily,ale výsledek za to stojí,protože je vidět chuť dětí něco vytvářet a vidět jejich radost je to nejlepší,co si můžeme přát a co můžeme od naší práce očekávat.

    To vše ,co jsme zde napsaly nás inspirovalo a doufáme, že i RP plán bude změna v našem myšlení a v tvořivém přístupu k naší práci a především k samotným dětem.